Přírodovědný projekt - březen, duben
V měsíci březnu jsme se rozhodli věnovat našemu třídnímu mazlíčkovi - rybičce závojnatce. Máme ji ve třídě už z předchozího školního roku, Jaké podmínky musí mít pro svůj spokojený život v naší třídě? Co o ní můžeme zjistit? To si vzali za úkol už v naší třídě do přírodovědy někteří žáci a víc napíšeme a doplníme po jejich referátu.
Zatím jen několik základních informací:
Jaká je závojnatka
Jedná se o poměrně velkou rybu. Dorůstá velikosti kolem 16 cm. Vyniká komplikovanou stavbou ocasní a řitní ploutve. Díky neustálému křížení těchto na pohled velmi efektních ryb jich již existuje nespočet variet. Mezi nejznámější a nejdostupnější formy patří závojnatka čínská (Carassius auratus auratus var. Bicaudatus), známá též jako teleskopka nebo vějířnatka. Dožívá se zhruba 10 let, ale je třeba počítat s tím, že délka jejího života je přímo odvislá na stupni šlechtění a samozřejmě na životních podmínkách.
Závojnatky jsou náročné především na teplotu vody
Závojnatek je k dostání spousta variet a zbarvení. Některé jsou velmi levné (jedna závojnatka cca 50 Kč), jiné – pocházející ze speciálních chovů a prošlé precizním šlechtěním – mohou vyjít až na desetitisíce korun. Tj. není závojnatka jako závojnatka. Logicky se tedy různí i jejich nároky na život. Dá se říci, že čím vyšlechtěnější forma závojnatky, tím je citlivější a náchylnější. Barevné závojnatky s dlouhými dělenými ploutvemi vyžadují vodu o teplotě alespoň 20°C. Ovšem jsou i takové variety závojnatek, které potřebují vodu teplou 22°C a více. Vždy si proto zjistěte požadavky právě vašich vyhlédnutých rybek.
Co jsme už zjistili sami je, že voda se takovéto naší rybičce musí měnit podle určitých pravidel. Protože jsme se ve druhém pololetí potýkali i s řasou, která se nám začala tvořit a kalit vodu, zašli jsme se poradit do zverexu, kde jsou na rybičky větší odborníci. Voda musí být odstátá nejlépe i několik dnů, měla by mít pokojovou teplotu a taky by se měla měnit buď jen po částech nebo celá, ale tady je riziko, že se poruší mikroklima akvária. Čím déle odstátá voda, tím lépe. A my jsme někdy vodu dolévaly i z kohoutku, a i malá část takto dolité vody je pro rybičku nebezpečná. Také jsme byli poučeni, že řasy jsou přirozené a že kamínky na dně se řasy zbaví například vysušením na slunci. Zatím se rybce daří, tak nám držte palce.
Referáty si připravili Adélka, Tomáš Tučný a Tomáš Frydrych. Každý z nich podal referát trochu jiným způsobem a tak to bylo zajímavé a víme o našem třídním "mazlíčkovi" více informací i zajímavostí než dříve:
Další foto k březnu ve fotogalerii.
V měsíci dubnu se 19. dubna chystá naše třída na exkurzi do Brna do Paviloniu Anthropos. V posledních hodinách přírodovědy jsme se začali zabývat vývojem člověka a člověkem obecně a proto nás takováto exkurze zaměřená na nejstarší dějiny lidstva zajímá a je pro nás aktuální a vítanou změnou, jak se dá část učiva "zažít jinak". Po exkurzi doplníme fotky a nejdůležitější poznatky, které si děti mají zapsat a odprezentovat potom v následující hodině přírodovědy.
Dlouholeté výzkumy středního paleolitu v Evropě jednoznačně ukazují, že obraz myšlenkově omezeného neandertálce každodenně bojujícího o holý život je nesprávný a že musíme náš postoj zásadně přehodnotit. Výstava pomocí nejdůležitějších nálezů, získaných především z území Moravy, představuje běžný život neandertálců i jejich fascinující schopnost přežít v drsných podmínkách pleistocenní Evropy. „Stále častěji zjišťujeme, že neustále docházelo k technologickému, ekonomickému i symbolickému vývoji těchto lidí, takže na konci středního paleolitu bylo jejich chování naprosto srovnatelné s nově příchozími anatomicky moderními lidmi“, uvádí autor výstavy Petr Neruda. A protože materiální kultura neandertálců byla velice jednoduchá a až na výjimky neobsahuje prezentačně zajímavé kusy, je výstava postavena především na modelech, rekonstrukcích a audiovizuálních prvcích, které demonstrují dynamickým a interaktivním způsobem chování neandertálců.
Expozice o nejstarších dějinách osídlení Moravy i celého evropského kontinentu je tvořena 3 základními celky na jejichž tvorbě se podíleli naši přední vědečtí odborníci: "Morava lovců a sběračů" a "Nejstarší umění Evropy" (autor scénáře M. Oliva) a "Paleolitické technologie" (autoři Z. a P. Nerudovi). V druhé části pak divák nalezne aktuální poznatky z výzkumu evoluce člověka a počátků jeho kultury: "Genetika ve vývoji člověka" (J. Sekerák), "Příběh lidského rodu" (Z. Šmahel, M. Dočkalová), doplněné navíc představením chování a života člověku nejbližších tvorů - primátů, prezentované v části "Primáti naše rodina" (V. a M. Vančatovi). Nově vybudovaná expozice nepřiblíží jen aktuální poznatky z výzkumů archeologie, antropologie, genetiky apod., ale přináší i interaktivní prezentace díky moderní audiovizuální technice a je obohacena řadou dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lovců a sběračů. Oblíbená je i rekonstrukce mamuta…
Další foto k Pavilonu Anthropos ve fotogalerii.
